Velikonoce

Velikonocemi každoročně ožívá mystérium znovuzrozeného života. Jsou největšími svátky křesťanů, spjatými s památkou smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

K Velikonocům se váží naděje věřících všech konfesí na duchovní obnovu života. Pro mnohého člověka zůstává smysl svátků jara s velikonočním tajemstvím skryt anebo stojí ve stínu Vánoc, které dnes znamenají dominantu roku. Snad je to tím, že se část lidské společnosti po mnoho generací odklání od hledání duchovních hodnot a směřují jinými cestami. Sekularizace více zasáhla Vánoce než Velikonoce, které slaví většinou věřící.

Věřící slaví Velikonoce jako svátky vykoupení, svátky naděje, znovuzrozené v dramatu Kristova kříže. Velikonoční slavností Zmrtvýchvstání Páně každoročně vrcholí liturgický rok křesťanů. Současně je to období, v němž se koncentroval duchovní základ lidové kultury. Pojetí Velikonoc se podle místa, prostřední a času různí. Jedno Velikonoční téma spojuje však všechny: „Vajíčko ti dávám, věrná ti ostávám“.


Dominantní kulturní vrstva Velikonoc je spjatá s křesťanstvím. Základem křesťanských Velikonoc, které představují výchozí a nejstarší bod i obřadní cyklus křesťanství, je biblická zvěst o ukřižování, smrti a zmrtvýchvstání Spasitele Ježíše Krista. Na tuto genezi Velikonoc poukazuje právě i název, odvozený od veliké noci. Tak byla pojmenovaná noc, po níž vstal Ježíš z mrtvých, noc největšího tajemství v duchovních dějinách.

Velikonocemi vrcholí a také nabývá smyslu biblický příběh o narození a životě Syna Božího, na rozdíl od Vánoc, které nejsou v Bibli časově určeny, velikonoční drama Ježíšovi oběti se podle evangelií odehrává na židovský svátek nekvašených chlebů (hod beránka, pesach – židovské Velikonoce).

Církev dala velikonočním přípravám a oslavám v kostele (cyklus zabírá 40 + 50 dní) řád a reformami napravovala odklánění obřadů od biblického času a smyslu Velikonoc. Jejich příprava začíná na Popeleční středu, tj. 40dní předem, které pro křesťana znamenají šest neděl koncentrace, pokání, půstu. O páté neděli postní (Judica, Smrtná či Smrtelná neděle) se v katolickém obřadu poprvé připomíná Kristova smrt. Šestá neděle (poslední), postní neděle je Květná (Palmarum), jíž počíná velikonoční Svatý týden (Velký, pašijový týden). Jeho obřady určuje liturgie: podle ní spočívá těžiště Velikonoc ve třech dnech – Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Velikonoce i liturgický rok vrcholí slavností Zmrtvýchvstání Páně na Bílou sobotu (nebo jako noční slavnost vyústí na Hod boží velikonoční).

Liší se pojetí katolíků: Bílá sobota zasvěcena matce Boží Panně Marii, Velikonoce vrcholí slavností Vzkříšení, významné místo mají obřady svěcení. A p ojetí evangelíků: ustanovení večeře Páně jako dominanta velikonočního odkazu. Velký pátek jako výlučný svátek s bohoslužbou.