Velký pátek

Nejtišší den v roce. V evangelických rodinách sváteční den zpěvu pašijových písní a modliteb, den bez práce i bez obyčejů, čas pozastavení všeho vnějšího běhu světa, jaký každoročně pociťujeme podobně v den úmrtí nejdražších.

Lidové přívlastky Bolestný, Tichý pátek vyjadřuje smutek, pokání a půst věřících pro památku ukřižování a smrti Ježíše Krista.

Podle lidových pověr je Velký pátek dnem nadpřirozených sil dobrých i zlých; čarodějnic a nepřejících. Proto je časem velké účinnosti obyčejů, věšteb a modliteb, dnem osudovým. Zvláště pro člověka toho dne narozeného. Zemřít na Velký pátek je ale dobré. Zvláštní moc Velkého pátku je v paměti 19. A 20. Století spojena s třemi časovými mezníky. Je to doba čtení nebo zpěvu pašíjí v kostele, odpolední třetí hodina Ježíšovi smrti na kříži, nejzávažnější je ráno před východem Slunce.

O povaze Velkého pátku jako o výlučném svátku říká také pověra „Na Velký pátek nepohneš zemí, nezatopíš do východu slunce, neupečeš, nevypereš a nevybělíš, nezameteš, nevyneseš z domu, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ a nepřijmeš dar.“

K prožití Velkého pátku v katolických rodinách nepatří jen půst, ale také modlení u křížů, křížová cesta v kostele, obyčej líbání kříže a místy také jeho objímání (líbaní, líbat křížek, líbat Kristovy rány).