Básničky

Hody hody doprovody:

Hody hody doprovody,
Dejte vejce malovaný,
Nedáte-li malovaný,
Dejte aspoň bílý,
Slepička vám snese jiný
V komoře v koutku
Na zeleným proutku.

Proutek se ohýbá,
Slepička kokrhá.
Dejte ji jísti,
Dejte jí píti,
Dejte jí semence,
Ona snese tři vejce.

Skoč panno do vody,
Pro ty černé jahody.
Proč bych já tam skákala,
Své sukýnky máchala,
Kde bych si je usušila?

U pana Víta.
Vít není doma,
Jel do Berouna
Pro čtyři ovce,
Pro pátého skopce,
Pro šestého berana,
Snědli jsme ho do rána
I s rohama.
Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.

Já jsem malej koledníček:

Já jsem malej koledníček tetičko!
Přišel jsem si pro červené vajíčko.
Vajíčko je červený a koláče bílý,
Jakpak se vám, panímámo, koledníček líbí?
A vy pane strejčku,
Dejte mě grešličku!

Pán Bůh vám to nadělí
Na zahradě, na poli i doma,
Budete mít co vyhánět ze dvora,
Z maštale hříbátka,
Ze chlíva telátka,
Z toho nejmenšího chlívka prasátka.

Moje zlatá panímámo
Vejce na mě kouká samo,
Prosím, aby mě bylo dáno:
Nešť je bílý neb strakatý,
Třeba bylo holubař,
Jen prosím, ať je kulatý.


Kalamajka dávaj vajka,
Jedno bílé, dvě červené,
Naposledy malované.
Jak mě nedáš kopu vajec,
Vyženu ti muža na pec
A děvečku do kúdele,
Bude smrdět tři neděle!

Já jsem malý chocholáč:

Já jsem malý chocholáč,
Přišel jsem si pro koláč,
Koláče mi dejte,
Je se mně nesmějte!

Jestli mě ho nedáte,
Vaši dcerku nevdáte,
Ona bude v koutku sedět,
A škaredě bude hledět,
Pak se na to podíváte,
Že už ji víc nevdáte.
Já jdu na koledu,
Nesu si pytel,
Kdo mě ho dá plnej,
Bude můj přítel,
Kdo mě ho dá půl,
Vemu na něj hůl,
Kdo mě ho dá čtvrt,
Pošlu na něj smrt,
Kdo mě nedá nic,
Nepřídu tam víc!




Zvláštní význam pro poznání Velikonoc mají vyjadřovací prostředky obyčejů a obřadů: mlčení a hřmot, zvláště projevy slova mluveného, zpívaného i psaného – zaříkání a lidové modlitby, duchovní písně, velikonoční hry, psané kolední lístky a další skladby, koledy a jiné obřadní písně, nápisy na kraslicích nebo vyšívané texty na darovaných šátcích.

Nejstarším svědectvím o slavení křesťanských Velikonoc může být zmínka v listech apoštola Pavla (kolem roku 50). Velikonoční svátky patří k nejstarší duchovní a kulturní tradici.